poster

Na střeše

  • Slovensko

    Na streche

Drama / Komedie

Česko, 2019, 97 min

Režie:

Jiří Mádl

Scénář:

Jiří Mádl

Kamera:

Martin Žiaran

Hudba:

René Rypar
(další profese)
Nastala chyba při přehrávání videa.
  • mchnk
    ***

    Celkem milý příběh, i když banální a trochu i naivní. Skvěle sehraný, velmi snaživě zrežírovaný a podpořen dobrou hudbou, Jirka má napříště našlápnuto na slušné drámo ve skvělé režii, což zde chvílemi dokazuje. Drama se nevyhýbá ani tomuto kousku a společně s nenuceným humorem vytváří slušnou atmosféru, jež tyto dva žánry velmi zdařile spojuje. Nicméně jako scénárista bude muset ještě dozrát, aby jeho další počin nebyl jen film na jedno použití se zbytečnými postavami i nic neřešícími podpříběhy. [Kino Citadela - Litvínov](9.2.2019)

  • MICHAEL73
    *****

    Velice ikonický komediální drama snímek, který mě skutečně oslovil. Mádl klade důraz ne všechno dobré v lidech, i v těch, kteří se zdají jako ti nejhorší. Ukazuje nám, co je to štěstí, láska, radost, přátelství a mnoho dalšího bravurně seřazené a seskupené v sekvenci filmu. Nebojí se, ale i otázek jako, jaké je to být opuštěný? Co je na světě nejhorší? Z čeho máme opravdu strach? Co je nejvíce bolestivé? Co pro nás znamenají ostatní. Vše dohromady je uplatněné ve filmu Na střeše a ten nám to předvádí v plné kráse. Snímek má skutečně mnoho nádherných momentů, u kterých se zasmějete, dojmete se a budete mít zkrátka směs emocí. Používá až po „Svěrákovsku” za smíchem slzy způsob, který já zkrátka mám velice rád. NA střeše je skutečně velmi emotivní film a jeden z nejlepších českých filmů, které svět spatřil.(18.2.2019)

  • dO_od
    ****

    // Mádl kouzlí nejen nádhernými výhledy na Prahu, ale i překvapivě citlivě podaným příběhem, který sice působí navenek dost průhledně (aneb ohánět se frází, že všichni jsme jen lidi, a přitom polidšťovat starého komunistu, je velice odvážný tah, obzvlášť když se jeho účast na minulém režimu ve filmu nikdy pořádně nevysvětlí), nicméně přesto nabídne pár nečekaných zvratů, a nakonec dojde k relativně uspokojivému konci. To je v mých očích velké plus, obzvlášť u českého filmu. Švehlík samozřejmě výbornej, autentickej, procítěnej výkon, mladý Duy Anh Tran ale vůbec nezůstává pozadu, a tady si imho Mádl zaslouží další velkou pochvalu za vedení herců. Kolem a kolem jednoduchej, přesto odvážnej, dobře odvyprávěnej film, kterej se alespoň snaží o to říct něco chvályhodného. Možná to neříká úplně nejlíp, ale já to beru. 8/10(19.2.2019)

  • POMO
    ****

    Citlivě, jemnohumorně, tematicky vrstevnatě rozebrané dvě odlišně postavy a jejich přátelské zbližování. Mádl umí o lidech všech věkových kategorií vyprávět jako životem ošlehaný filmařský matador. Výborný Švehlík a potěšující absence product placementu na místech, kde mohl být. Jen nečekejte emocionální K.O. závěr, který udělal Pojedme k moři nezapomenutelným filmem. Na střeše divácké očekávání v druhé polovině spíše (úmyslně a umně) dekonstruuje.(7.2.2019)

  • Matty
    ***

    Jiří Mádl si za téma svého druhého filmu zvolil mezilidské vztahy v době, kdy se lidé spíš uzavírají do svých malých mikrokosmů (Facebook ovšem ve filmu ale paradoxně slouží k tomu, že hrdina znovu naváže kontakt s vnějším světem). Zosobněním naštvanosti na rychle se měnící svět je devětasedmdesátiletý učitel češtiny v důchodu. Většinu potřebných informací o něm se dozvíme z několika úvodních záběrů, příkladně využívajících vypravěčské zkratky. Škoda, že ne všechny z motivů představených na začátku kvůli charakterizaci hlavního hrdiny jsou později rozvedeny. Důsledněji Mádl pracuje pouze se skutečností, že Rypar dříve učil češtinu. ___ Je sympatické, že Rypar přes své předsudky, shrnuté do věty „Falšujete tenisky, neplatíte daně“, přistupuje k novému nájemníkovi poměrně chápavě. Nenaplňuje tak bezezbytku stereotypní roli zapšklého stárnoucího xenofoba (viz třeba švédský Muž jménem Ove). Stejně tak se scénář, balancující vyjma občasných úletů na pomezí dramatu a komedie, vyhýbá jiným zjednodušením učiněným „populisticky“ pouze kvůli komediálnímu efektu. Způsob, jakým Rypar mladíka obeznámí s faktem, že nemůže opustit jeho byt, protože by jej někdo mohl legitimizovat, má poněkud výhružný charakter a chvíli to vypadá, že se film překlopí do bytového psychothrilleru. Také později, když si na sebe oba muži začnou zvykat, se nelze zbavit nedobrého pocitu z toho, že starý bílý muž ve svém bytě odměnou za vykonávání domácích prací „hostí“ bezprizorného přistěhovalce. Vzhledem k tomu, že jej občas proti jeho vůli zamyká v pokoji a trápí jej s kondicionálem (i když Song má stále problém dát dohromady jednoduchou větu), nejde o úplně rovnocenný přátelský vztah, ale spíše o civilizovanější formu otrokářství. ___ Ještě víc nežádoucích konotací vyvolává Ryparovo laškování se sousedkou mladší o padesát let (kterou chce sice ve skutečnosti dohodit Songovi, ale řada „creepy“ scén vyznívá tak, že si na ni sám dělá zálusk), vyplňující prostřední část filmu. Právě na nikam nevedoucí podzápletce s mladým párem odnaproti se ukazuje nedomyšlenost vyprávěcí struktury, potažmo nezacílenost filmu, i další nedostatky. Vychází najevo plochost postavy Songa, o němž se na rozdíl od Rypara už nic nového nedozvídáme a který se nijak nevyvíjí a zůstává velmi pasivní figurou (ve vyprávění je primárně od toho, aby posloužil Ryparově dějové linii a pomohl odhalit, že Rypar má více vrstev). ___ Pochybnosti vyvolává také nekonzistentní charakterizace postav. Kde se například v deprimovaném Ryparovi, vykřikujícím ve slabší chvilce, že mu celý svět může políbit prdel, náhle vzala hravá stránka, projevující se lepením vzkazů na trsy „warholovských“ banánů? Pokud má na jeho psychiku takhle ozdravný účinek přítomnost Vietnamce, který mu snaživě luxuje koberce, není to z filmu zřejmé. Vzniká dojem, že tvůrci jen potřebovali nějakou neškodnou zábavou vyplnit cca čtyřicet minut filmového času před tím, než postavy nasměrují k novému cíli a nechají je posunout se v příběhu dál (Rypar sám příznačně v jednu chvíli pronese, že stejně nemají nic lepšího na práci). Nebýt registrace na Facebooku, která později vede k jednomu dojemnému setkání a milému cameu, postava sousedky, o jejíž hledisko je vyprávění (dosud vázané jenom na Rypara a Songa) rozšířeno, by ve filmu vůbec nemusela být. ___ Nevyrovnanost Na střeše se znovu projevuje těsně před koncem, kdy dochází k výraznému zpomalení a film udržující si dosud nadhled se stává silně sladkobolným. Konec ale přichází v dobře načasovaný moment, takže průhledná hra na divákovy city nestačí zkazit dojem z celého filmu. ___ Na střeše je snímkem mnoha rozporů. Vypráví sice dobově relevantní příběh o přátelství navzdory generačním, jazykovým i kulturním rozdílům, ale díky charismatu Aloise Švehlíka je přesvědčivější jako nadčasová výpověď o stáří a samotě v rychle se měnícím světě. Je to film o schopnosti přizpůsobit se změně i film o neochotě cokoliv měnit. Je mnohým zároveň a přitom toho v něm na sto minut stopáže není dost. Kdyby měl autor lépe ujasněno, kterým směrem chce vyprávění vést a které z jeho mnoha rovin více akcentovat, mohlo by jít o mnohem lepší film. 55%(8.2.2019)

  • - Phonga, jednoho z vietnamských kluků z pěstírny, zahrál Viet Do Pham, který je ve skutečném životě právník. (nicholasdol)

  • - Scény ze školního prostředí byly natáčeny na pražském Gymnáziu Jana Keplera. (orkadimenza)

  • - Hlavní herec Duy Anh Tran umí perfektně česky, ale pro účely filmu se musel naučit mluvit s cizím přízvukem. (nicholasdol)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace
Български | Men's Dance Shoes | [Kunisaki Kei] lolitou (BUSTER COMIC 2016-11) [Chinese] [鬼畜王汉化组] [Digital]